Lukáš Jelínek

Po minulém pořízení automobilu bude logicky následovat účtování o cestách s tímto vozem. Anebo s jiným. Problematika pracovních cest je trochu rozsáhlejší, tak se podívejme, jak se s ní ve FlexiBee vypořádat.

Při podnikání je mnohdy potřeba pořizovat a využívat různý majetek, ať již hmotný, či nehmotný. V účetním softwaru se pak tento majetek eviduje a účtují se jeho odpisy. Jak majetek zaevidovat při pořízení, jak správně pracovat s odpisy a jak na konci majetek zase vyřadit, se dozvíte v tomto dílu seriálu o programu FlexiBee.

Kdo podniká ve službách, například vývoji softwaru nebo poradenství, často se obejde bez sledování skladových zásob. Jiné je to ale už u prodeje, ať už v kamenné či internetové prodejně, nebo v případě výroby. Pojďme se podívat, jak se se zásobami pracuje ve FlexiBee a jaká má zde tento program specifika.

Při podnikání je občas potřeba sestat daňové přiznání nebo jiný dokument založený na údajích z daňové evidence nebo účetnictví. Ještě důležitější je ale vhodná podoba informací pro rozhodování samotného podnikatele – jak na tom je, jaký je vývoj, jaké problémy případně řešit atd. To všechno znamená, že je potřeba vědět, jak všechny tyto výstupy z účetního softwaru – v tomto případě FlexiBee - co nejpohodlnějí získat.

S fakturami bývá spojeno placení. U přijatých faktur je potřeba vytvořit platební příkaz, po zaplacení pak tuto platbu spárovat s fakturou. Vystavené faktury jsou v tomto jednodušší, stačí řešit jen párování plateb s fakturami. Někdy je ale zase potřeba vystavovat daňové doklady na přijaté platby.

V některých případech – a není to úplně zřídka – se pracuje se fakturami poněkud jiného druhu. Tady je potřeba si dát velký pozor, o jaký doklad ve kterém případě jde, zejména z hlediska DPH. Existuje jich totiž několik druhů a vzájemně se pletou.

V minulém dílu seriálu o účtování v programu FlexiBee (pod Linuxem) měl každý příležitost zjistit, jak snadno a rychle zadávat nejběžnější operace, kde se pracovalo s pokladní hotovostí. Při podnikání se ale velmi často používají také faktury – a těm bude věnován tento díl.

Po minulém úvodu do programu FlexiBee, který se zabýval instalací a přípravou na práci, nyní již přejdeme k samotnému účtování, konkrétně k jednoduchým účetním případům v daňové evidenci.

Poměrně častou činností provozovanou na počítačích je vedení účetnictví či daňové evidence, včetně různých souvisejících agend. Díky programu FlexiBee Lze zcela plnohodnotně pracovat i v Linuxu. A je to jednodušší, než by se mohlo zdát.

Pokud není poštovní server příliš zatížen, není obvykle potřeba se nějak významně zabývat tím, jak je optimalizován z hlediska výkonu. Pokud ale průtok zpráv a uživatelských přístupů stoupá, nabývá optimalizace serveru na významu.

Může se stát, že je poštovní server nějakou dobu nedostupný – například když je umístěn uvnitř sítě firmy a přestane fungovat internetové připojení. Pro takové případy se často používá záložní server, který nemá úložiště pošty se schránkami, ale může poštu dočasně přebírat k pozdějšímu doručení na hlavní poštovní server.

Za normálních okolností platí, že má každý uživatel přístup do své e-mailové schránky, a nikam jinam. Jenže někdy může být výhodné, aby mohl přistupovat i jinam. Přinejmenším se tak omezí zbytečné přeposílání zpráv a lépe se udržuje pořádek v poště u pracovních týmů.

Velmi oblíbenou funkcí poštovních serverů je filtrace zpráv a jejich třídění. K tomu se tvůrci serverů stavějí různě – dobré však je, když je tato funkce nejen přítomna, ale když také funguje podle otevřeného standardu. Takovým standardem je technologie Sieve, kterou lze provozovat prostřednictvím pluginu do programu Dovecot.

Typickým problémem řešeným při tvorbě internetového obchodu (e-shopu) je komunikace s „vnějším prostředím“. Je potřeba vkládat zboží do nabídky, upravovat ceny, vystavovat faktury atd., a potom toto všechno promítnout do účetních a daňových záznamů – a to ještě obvykle tak, aby to bylo kompatibilní s obchodní činností prováděnou mimo e-shop.

Jednou z činností vykonávaných poštovním serverem je finální doručování do schránek uživatelů. Protože na tuto činnost mohou být kladeny značné nároky, je často vhodné pro ni využít specializovanou službu, která doručování zajistí. Tato služba se označuje jako doručovací agent. Agent zatím zůstával skryt a nevyužit, nicméně právě v tento okamžik vstupuje na scénu.

Mnoho lidí si zvyklo posílat e-mailem i velmi citlivá data. Přitom bezpečnost této technologie je srovnatelná s bezpečností pohlednice nebo korespondenčního lístku. Přestože pro skutečně bezpečnou komunikaci je třeba, aby byla každá zpráva zašifrována ještě před předáním do poštovního komunikačního řetězce (a naopak dešifrována až po výstupu z něj), mnohé zvědavé uši lze odstavit i šifrováním na úrovni komunikačních kanálů.

Greylisting patří mezi opatření kontroverzní, nicméně v praxi velmi účinná. Program Postfix lze snadno spřáhnout s nástrojem pro realizaci této ochranné metody. Následující odstavce ukáží, jak na to. Nebude ale chybět ani představení jedné další záležitosti, která s provozem poštovního serveru a ochranou proti spamu souvisí – rozdělení rolí přebírání pošty od klientů a jejího doručování.

Antispamová opatření prováděná pouze prostředky programu Postfix jsou buď nedostatečně účinná, anebo zbytečně přísná. Proto je obvykle lepší přenechat většinu práce při ochraně proti spamu (ale i jiném nevítanému obsahu, například virům) jiným nástrojům, které lze s Postfixem snadno spřáhnout.

Značnou část elektronické pošty dnes bohužel tvoří nevyžádaná obchodní sdělení čili spam. Protože o takové zprávy stojí opravdu jen málokdo, bývá obvykle žádoucí nasadit různé prostředky pro jejich eliminaci.

Používá-li se například ve firmě technologie LDAP, lze ji s výhodou využít i pro získávání údajů pro poštovní server. Bude to o něco složitější než v případě databáze MySQL, nicméně z globálního pohledu si tak lze výborně usnadnit práci.